Můj životní příběh je cesta od vystudované ekonomky, mnoho let jedoucí na výkon a výsledek k vědomé ženě, která našla samu sebe v té největší temnotě a od základu změnila svůj život.

Když se zamyslím nad tím, kým jsem dnes, uvědomuji si, jak dlouhou cestu jsem ušla a když se ohlédnu zpátky, děkuji svému starému JÁ.

Tak moc byl tenkrát pro mě ten životní zlom zásadní.

Jsem šťastná máma dvou dospívajících synů, kteří jsou mojí každodenní radostí i starostí, máme báječný vztah založený na kamarádství a důvěře, podnikáme spolu nejrůznější dobrodružství a plníme si své sny.

Jsem vděčná za každé nové ráno, za tady a teď, za všechno, co mi život dal i vzal. Protože až dnes s odstupem času vím, že všechno, co mě v životě potkalo, mělo svůj význam… to dobré mě naplnilo radostí a to špatné mě donutilo dělat věci jinak. Dnes už vím, že s každou překonanou překážkou se stávám lepším a silnějším člověkem.

Kromě práce a každodenních povinností kolem dětí a domácnosti moc ráda věnuji čas sama sobě a ve volných chvílích dělám vše, co mě zrovna baví. Ale ze všeho nejvíc miluju pohyb a přírodu, která je pro mě zdrojem energie a nekonečné inspirace. A když spojíte pohyb s pobytem na čerstvém vzduchu, je to ta nejlepší věc, kterou můžete každý den pro svoje tělo, mysl i duši udělat.

Mou životní vášní se stal Nordic Walking a bez něj už si svůj život nedokážu představit.

Pohyb je přirozenou součástí lidského života a provází nás od narození.

Jako malá holčička jsem ani chvíli neposeděla, lezla po stromech, skákala z výšek, až to trochu vypadalo, že jsem se měla narodit jako kluk.

Na druhou stranu jsem milovala všechny holčičí věci, a tak mě maminka v 5 letech poprvé přivedla na hodiny baletu, do kterého jsem se zamilovala. Ta láska k tanci a hudbě mi zůstala dodnes.

V 6 letech mi pak do života vstoupila také moderní gymnastika, ve které jsem postupem času začala sklízet první úspěchy a vozit medaile z nejrůznějších soutěží a závodů.

Sport se tak stal na mnoho let neodmyslitelnou součástí mého každodenního života.

Volný čas, kterého jsem sice moc neměla, jsem trávila běháním venku s kamarády z okolí našeho domu ve městě a hraním nejrůznějších her. Léto a prázdniny u babiček na venkově pak byly vždycky ve znamení dobrodružství, koupání v řece, jízdy na kole, výprav do lesa.  Od rána do večera jsme byli venku se svými kamrády a užívali dětské bezstarostnosti.

Dovolené a výlety s rodiči jsme pravidelně se sestrou trávili chozením po horách a poznáváním nových míst naší krásné země.

Prožila jsem báječné dětství, na které moc ráda vzpomínám. 

Nudu jsme jako děti vůbec neznaly. Byly jsme neustále venku. V televizi jsem viděla jenom Večerníčky a vánoční pohádky.

Ke štěstí mi nic nechybělo a já jsem si myslela, že tak to bude už napořád.

Pak ale přišel zlom, kdy mi byla ve 14 letech diagnostikována skolióza páteře a v tu chvíli se mi zhroutil celý svět. 

Do života mi vstoupila nemoc, která převrátila můj život téměř ze dne na den vzhůru nohama. Lékaři mi zakázali veškerý sport a nařídili nošení korzetu 23 hodin denně. Skolióza se tak stala mým nepřítelem a já v tu chvíli upadla do pocitů beznaděje, že už nikdy nebude nic jako dřív.

Cítila jsem se, jako by mi někdo ustřihl křídla a uvěznil mě v nehybném těle.

Součástí léčby byl i opakovaný pobyt v dětské léčebně Košumberk, která se specializovala na vážné vady držení těla a deformity páteře. 

Nastalo období temna a já jsem vůbec nechápala, proč tohle potkalo zrovna mě. Vždyť se pravidelně celý život hýbu, cvičím, tak jak se to mohlo stát?

Hledala jsem chyby v sobě a nedokázala jsem si představit, že se svého milovaného sportu budu muset jednou provždy vzdát.

Utápěla jsem se ve smutku a beznaději, že už nikdy nic nebude jako dřív.

Tenkrát poprvé jsem si uvědomila, že když budu jenom brečet a čekat, že se něco samo od sebe změní, nestane se vůbec nic. A tak jsem se rozhodla s nepřízní osudu bojovat. 

Po návratu z prvního pobytu v léčebně se mě ujala moje profesorka baletu. Několikrát týdně jsem k ní dojížděla na zdravotní cvičení zaměřené na posílení zádového svalstva, které nošením korzetu úplně ochablo. První kontrolní výsledky vyšetření páteře po pár měsících ukazovaly zlepšení skoliotické křivky. Tehdy jsem začala věřit, že se k mému milovanému tanci a ke všemu, co mě baví, zase vrátím.

Postupným pravidelným cvičením jsme s paní profesorkou docílily takového zlepšení zdravotního stavu, že mi lékaři nošení korzetu postupně snižovali nejprve na 16 hodin denně, poté pouze na noc, až mi ho v 18 letech vzali k mé velké radosti úplně. 

Tehdy jsem měla pocit, že se ze mě stal úplně nový člověk. Začala jsem zase věřit v sebe a ve schopnosti svého těla, které je naprosto dokonalé a dokáže neuvěřitelné věci, když se mu vědomě věnujete.

Ty propady a pády se v mém životě ještě několikrát opakovaly, přesto jsem to nikdy nevzdala a vždy jsem se snažila překážkám a nepřízni osudu postavit čelem.

Problémy s páteří se totiž vrátily o pár let později v době těhotenství a po porodu, kdy byla páteř dlouhodobě přetěžována. Přesto se mi podařilo vrátit se pravidelným cvičením poměrně brzy zpátky do formy a na předporodní váhu, kterou si držím prakticky dodnes.

Tělo, mysl a duše jsou spojené nádoby, které se navzájem ovlivňují a doplňují.

Zdraví fyzické je odrazem naší duše a tělo nám někdy dává jasné signály k zastavení a dočerpání energie.

My však tyto varovné signály velmi často přehlížíme a jedeme na výkon až do úplného vyčerpání.

Sama jsem si něčím podobným prošla v době rozvodu a pár let po něm. Nedokázala jsem si představit žít sama s dětmi, být mámou i tátou zároveň, starat se o všechno sama. 

Snažila jsem se dělat vše na 120% a bála jsem se vlastního selhání. Co by tomu řekli ostatní? Navenek silná a statečná, ve skutečnosti na pokraji svých sil. V noci jsem nespala, vyčerpaná chodila do práce, po práci se věnovala dětem a večer, když usnuly, brečela do polštáře, že jsem zůstala na všechno sama.

Moje zatvrzelost a neochota přijmout věci tak, jak jsou, vedly až ke vzniku žlučníkových kamenů a následné operaci. Stále víc se mě zmocňoval pocit, že to nezvládnu, že nedokážu být na všechno sama, ale přesto někde v koutku duše jsem věděla, že to prostě nevzdám. Děti byly mým hnacím motorem.

A tenkrát podruhé jsem se podívala pravdě do očí. Uvědomila jsem si, že jen já sama můžu změnit to, jak můj život vypadá. Rozvod mě donutil přemýšlet o věcech jinak. Už žádné co by bylo, kdyby... Uvědomila jsem si, jak se sama k sobě chovám a jak málo lásky a času dávám sama sobě a rozhodla se začít žít jinak. Začala jsem znovu hledat, co mi dělá radost a čím chci dělat radost světu já. 

Jakákoliv životní změna je proces a výsledky se nikdy nedostaví ze dne na den, ale přichází jako odměna za čas a péči, které věnujeme sami sobě.

Nejdůležitější a zároveň nejtěžší pro mě bylo přijmout, co se stalo, pochopit proč se to všechno stalo a odpustit.

Ve chvíli, kdy jsem si tímhle od-puštěním prošla, vrátila se zpátky na začátek, přijala se taková, jaká jsem, přestala se litovat, pochopila svůj život a své místo na tomto světě, pochopila, že všechno, co se děje, se neděje náhodou a má svůj smysl, že já jsem tvůrce svého života tady a teď, že lidé, které na naší cestě potkáváme, jsou naši učitelé, že mé štěstí nezávisí na ostatních, že jsem svobodná bytost, která se nemusí nikomu zpovídat, jen sama sobě, přišlo hluboké uvědomění a odpuštění.

Odpustit není vyjádřením slabosti, ale lásky k sobě a k druhým. S odpuštěním zmizí pocit ublíženosti a viny a zůstane jen čistá láska.

Láska ke všemu a ke všem.

Pomalu krůček po krůčku jsem se vydala na novou životní cestu a už několik let žiji úplně jiný život.

Před 10 lety jsem si podala přihlášku na střední školu, kterou jsem si vždycky přála a dálkově vystudovala obor předškolní a mimoškolní pedagogika. Bohaté zkušenosti využívám v mé mnohaleté práci s dětmi, která mě neskutečně baví a naplňuje.

Svou lásku k pohybu předávám jako instruktor NordicWalking během celého roku všem, kteří si chtějí udržovat zdravé tělo a svěží mysl.

Poslouchám své srdce, dělám, co mě baví a naplňuje a spojuji dohromady své dary. 

Svým životním příběhem chci zejména ženy inspirovat a motivovat, dodat jim sílu, odvahu a ztracené sebevědomí.

Ukazuji ženám, jak změnit postoj k životu a učím je, jak být šťastná a spokojená sama v sobě ve všech fázích života, cítit se dobře ve svém těle.

Baví mě inspirovat druhé, jak v sobě znovu objevit své vnitřní dítě, které přináší do našeho života hravost, lehkost a novou energii.

Životní energie totiž rozhoduje o kvalitě života, o zdraví a nemoci, a proto je tak důležité se jí věnovat každý den.

JE PŘECI SKVĚLÉ CÍTIT SE DOBŘE VE SVÉM TĚLĚ

A možná právě ty teď prožíváš chvíle, kdy tě život nebaví, kdy nevíš kudy kam, kdy tě pohled na sebe samotnou netěší a ty cítíš, že chceš něco změnit. Možná úplně všechno.

Pak jsi tu správně.

Protože život je změna a ta tvoje může začít klidně hned teď.

Nejtěžší bývá ten první krok na cestě změny, a proto jsem pro tebe napsala e-book „7 klíčů ke spokojenému životu“, který si můžeš stáhnout úplně zdarma.