První vzpomínky na dětství

Každý z nás má své vzpomínky. První ze vzpomínek se většinou váží k našemu dětství. Délka naší paměti je však různá. Někdo si pamatuje na první lásku ze školky někdo si z té doby nepamatuje nic.

Mé první matné vzpomínky jsou z raného dětství, kdy mě maminka vozila ještě v kočárku, chtíc, abych spala a mně se nikdy moc spát nechtělo. Raději jsem se dívala tím postranním okýnkem a pozorovala svět. Další ze vzpomínek hluboko uložených v mé paměti je z doby, kdy mě rodiče dávali do jeslí. Narodila jsem se v sedmdesátých letech, když životy lidí měly jasně daný řád a děti nebyly v té době výjimkou. Doba pětiletek a plnění plánů byla důležitější než rodinný život.

Z mého pobytu v jeslích si pamatuji, jak jsem dětem brala z kapes kapesníky a schovávala si je do té své u tepláčků. Tehdy nebyly papírové kapesníčky jako dnes, ale byly pouze kapesníky látkové a ty dětské byly s nejrůznějšími obrázky. A mně se ty obrázky moc líbily. Když pro mě pak přišla maminka nebo babička do jeslí a všechny ty kapesníky mi ještě ve školce z kapsy vyndala, vždycky jsem usedavě plakala, protože to byly mé poklady.

Vzpomínky na školku jsou v některých směrech až moc živé a velmi podobné těm, které prožívaly ve školce mé děti. Nikdy jsem ve školce nechtěla spát, takže ležet pro mě nekonečnou dobu na lehátku a předstírat, že spím, pro mě bylo každodenním utrpením. Také si vzpomínám, že jsem se hrozila dne, kdy bylo ke svačině teplé mléko nebo kakao, protože jsem nesnášela škraloupy. Nebyla jsem žádný velký jedlík, takže u stolečku jsem vždycky zůstala sedět jako poslední, protože vyhodit se nikdy nic nesmělo.

Možná v té době vznikl můj odpor k nejrůznějším jídlům a jídlo se pro mě stalo vlastně jedním velkým stresem. To se u mě zlomilo až s nástupem dospívání. Dodnes se ale při jídle dívám na hodinky a mám tendenci s jídlem pospíchat, aby se na mě náhodou nečekalo.

Také si pamatuji, že jsme si ve školce nesměli nahlas povídat, smát se, křičet, nemohli jsme si hrát s čím jsme zrovna chtěli, protože denní řád jasně udával, co, kdy a kde budeme dělat. Takže čůrat jsem musela jít, když se mi zrovna vůbec nechtělo a když se mi pak náhodou chtělo venku na procházce, tak jsem dostala vynadáno, proč jsem si nedošla, když byli všichni.

Ke školce se váží samozřejmě i hezké vzpomínky jako pobyt na zahradě, kde jsme si mohli půjčit koloběžku, po které jsem jako dítě tajně toužila a nikdy jsem ji neměla. Ráda jsem také ve školce dělala službu, která spočívala v přípravě talířů a příborů pro všechny děti v daný den. Připadala jsem si v té chvíli nesmírně důležitá. Řada na mě vyšla tak jednou za měsíc, o to víc jsem si to užívala.

Nejkrásnější vzpomínkou na školku je má první láska. Jmenoval se Radim a byl stejně starý jako já. Pamatuji si, jak jsme jednou jako předškoláci hráli pohádku O šípkové Růžence a mě paní učitelka vybrala jako Růženku a Radima jako prince, který mě svým polibkem probudí z hlubokého spánku. Ještě dodnes se u té vzpomínky trochu červenám.

Když se ohlédnu zpátky, je neuvěřitelné, co všechno nás v dětství ovlivňuje, aniž bychom si to uvědomovali. Co všechno si neseme s sebou do světa dospívání a dospělosti, jak moc to působí na naše vnímání světa a utváří naši osobnost.

Mnohé naučené vzorce chování je pak velmi těžké v dospělosti odbourat, zvláště pokud nám ubližují ve vztahu k okolí. Všichni si dobře pamatujeme na známé věty typu … Tohle musíš, tohle nesmíš, tohle nedělej, nemluv, nesměj se… už od dětství slyšíme jen samé zákazy a příkazy. Ty pak postupně ulámou křídla naší bezstarostné duši, která tak touží svobodně a bez přetvářky poznávat svět.

V období věku 3-6 let se dítě ocitá mezi dvěma póly: přizpůsobení se versus svoboda, tedy přizpůsobit se okolí, respektovat normy a vycházet druhým vstříc versus udržet a užívat si svou spontaneitu, radost z činností, projevit sebe samé takové, jaké je.

A právě v tomto období je tolik důležité při výchově dítě podporovat v jeho vlastních pocitech, přáních a aktivitách a zároveň mu vysvětlovat, co kdy a jak má dělat, aby to bylo v pořádku i pro ostatní. Nejlépe svým vlastním příkladem.

Více informací na toto téma naleznete v mém eBooku „Šťastné dítě aneb to nejdůležitější ve výchově předškoláka“.