Velikonoce

Pro křesťany jsou Velikonoce nejvýznamnějším svátkem. Můžeme je ale vnímat i jako svátky jara, omlazení a plodnosti, vycházející z přírodních cyklů. Mnoho současných zvyků pochází právě z této prapůvodní podstaty. Už v dobách, kdy se ještě neslavily Velikonoce podle křesťanské víry, lidé vítali jaro a oslavovali plodnost, nový život, novou sílu přírody.

Velikonoce jsou svátky pohyblivé, každý rok je slavíme jindy: jejich vrcholem je pro křesťany velikonoční neděle (Boží hod), která se slaví po prvním jarním úplňku. Velikonoce tak připadají nejdříve na 22. března a nejpozději na 25. dubna.

Poslední předvelikonoční týden, který začíná hned po květné neděli , je označován jako pašijový (svatý). Pašije jsou biblické příběhy o utrpení Ježíše Krista. V tomto týdnu si tedy křesťané připomínají Jidášovu zradu, Kristovo umučení a následné zmrtvýchvstání. Průběh posledních dní Ježíše Krista zobrazuje křížová cesta. Je to symbolická cesta (někdy se nazývá kalvárie) zobrazující děj předcházející ukřižování a obsahuje 14 zastavení. Kromě umístění v kostele ji lze najít i v krajině, v podobě kapliček. Obvykle míří do kopce, na posvátná místa. Křížovou cestu nejčastěji věřící procházejí na Velký pátek.

Pašijový týden

Během pondělí (někdy nazývaného Modré) a úterý (někdy nazývaného Šedivé) se tradičně uklízelo a chystalo na Velikonoce.

Škaredá neboli Sazometná středa

O škaredé středě se nemračte a neškareďte, mohlo by vám to po celý rok zůstat, praví lidová pověra. Škaredá středa ale spíše připomíná Jidáše, který se tehdy údajně mračil na Ježíše. Sazometné se středě říkalo, protože hospodyně vymetaly saze z komínů. A to i proto, že je čekalo velké pečení. Jako první pekly o Velikonocích jidáše. Jejich tvar má prý připomínat provaz, na kterém se Jidáš po zrazení Krista oběsil. Pekly se tradičně ve středu, aby se mohly na Zelený čtvrtek podávat k snídani. Do Sazometné středy se také důkladně uklízelo, smíčilo a bílilo.

Zelený čtvrtek

Čtvrtek je dnem odpuštění, očisty a připomenutí si poslední večeře Páně, kdy navečer utichnou všechny zvony a rozezní se až večer na Bílou sobotu. Zvony byly v tuto dobu nahrazovány různými typy řehtaček, jedním z důležitých symbolů Velikonoc (patřily k nim také říkačky, jimiž mladí chlapci symbolicky vyháněli Jidáše). K snídani si dejte jidáše a do jídel si přes den přidávejte hodně zeleného: třeba hrášek, špenát, zelí nebo bylinkové pesto. S nikým se tento den nehádejte, pak se vám prý neshody celý rok vyhnou obloukem a naopak peníze si k vám samy najdou cestu.

Velký pátek

Tento den si křesťané připomínají smrt Ježíše Krista. Hlavními symboly tohoto dne jsou proto ticho, půst a rozjímání. Hospodyně by neměly prát prádlo ani pracovat na zahradě, aby nepohnuly zemí. Lidé se za rozbřesku omývali tekoucí vodou pro zdraví a krásu. Také věřili, že se v tento den otevírají hory s poklady. Tato starobylá pověst je popsaná v nadčasové baladě Poklad od J. K. Erbena. Pro své děti můžete připravit bojovku s hledáním pokladu.

Bílá sobota

Bílá sobota je dnem oplakávání smrti Ježíše Krista a následné radosti z jeho vzkříšení. V kostelech je přes den ticho a neslouží se mše. Hlavní velikonoční obřady začínají ohněm na Bílou sobotu. Obřad „veliké noci = velikonoc“ začíná zpravidla po západu slunce, někdy v pozdních nočních hodinách, nebo dokonce v neděli před rozbřeskem. V kostele se zhasnou všechna světla a věřící se shromáždí před kostelem, kde je zapálen velikonoční oheň. Kněz a jeho pomocníci v bílých rouchách vycházejí z kostela s velkou velikonoční svící, tzv. „paškálem“, na kterém bývá uveden aktuální letopočet. Světlo je symbol Ježíše Krista, spásy pro tento svět. Uhlíky a ohořelá dřívka z velikonočního ohně měly uchránit zvířata i lidi před uhranutím a nečistými silami a přinést prosperitu. Proto si lidé ohořelá dřívka ve tvaru kříže zapichovali do polí.

Název soboty se vykládá různě, ale zřejmě souvisel s bílým oděvem novokřtěnců. Hospodyně zadělávaly na mazance a spolu s nimi pekly i beránky. Slavnostně se nazdobil stůl. Chlapci u potoků pletli pomlázky, které zdobili stuhami a pentlemi a děvčata chystala jako dárek pro své koledníky malovaná vajíčka. Ještě celou sobotu se však dodržoval přísný půst. Například i velikonoční nádivka zvaná hlavička se tento den (původně) připravovala bez masa. Sváteční hostina s masitými pokrmy se uspořádala až večer či v noci po návratu z kostela.

Velikonoční neděle aneb Boží hod velikonoční

Podle křesťanské tradice právě v tuto „Velkou noc“ ze soboty na neděli vstal Ježíš z mrtvých a z křesťanského hlediska je tento den vrcholem velikonočních svátků. Křesťané slaví a radují se z příchodu Pána. Na ranních mších se v kostelích žehnaly donesené mazance, beránci, vajíčka, chléb a někde i víno. Boží hod byl jedním z nejradostnějších dnů v roce. Ježíšovým zmrtvýchvstáním se ukázalo, že smrt není konec, ale začátek nového života. I Slunce si údajně v ten den, při svém východu, třikrát radostí povyskočí. Naši předkové si proto dříve na Boží hod přivstali a vyšli se na nejbližší kopec podívat. Do kostela pak přišli v novém oděvu, aby vyjádřili radost z nového života.

Tradiční oběd na boží hod byl velmi bohatý. Pokrmy, které lidé přinesli z domova na mši k posvěcení, si pak všichni dali k svátečnímu rodinnému obědu. Jako polévka býval masový vývar, hlavní jídlo pak jehněčí nebo kůzlečí pečeně nebo malá kuřátka či holoubátka s nádivkou z jarních bylinek. Trochu dobrot se dostalo i domácím zvířatům. Celý den je spojen s obřadním velikonočním pečivem, především mazancem a až od 19. století pak beránkem. Ten byl dokonce často vystavován v okně.

Moravským obyčejem bývalo po návratu z kostela pojídání posvěcených vajec, a to ještě před prvním jídlem, nalačno. Vejce se rozkrojilo na tolik dílů, kolik bylo členů rodiny, a jeho následné společné zkonzumování mělo sloužit k upevnění rodinných vazeb a soudržnosti. Tradičním božíhodovým zvykem bylo obcházení polí a modlení se za úrodu. A dokonce i tam se nechával kus svěceného mazance či vejce, aby se podpořila dobrá úroda.

Velikonoční pondělí

Velikonoční pondělí, zvané také Červené, je spojeno s očekávanou koledou a pomlázkou. Bez pomlázky, která je dnes pro děti hlavním symbolem Velikonoc, bychom si jarní svátky už neuměli představit, ačkoli z náboženského hlediska byly Velikonoce završeny již předešlého dne.

Původním smyslem velikonoční koledy je skrze čerstvé proutky, které jsou plné mízy a spletené do pomlázky díky mužské síle a zručnosti, omladit ženské tělo. Děvčata tak symbolicky přebírají sílu a ohebnost proutku, z něhož byla pomlázka upletena. Za vyšlehání pomlázkou, a tedy „pomlazení“, dostávají chlapci od děvčat malovaná vajíčka. A dříve tomu bylo dokonce tak, že ten chlapec, do kterého byla dívka opravdu zamilovaná, dostával od své milé vajíčko obarvené na červeno.

Vajíčka, a to zejména ta červená, jsou neodmyslitelným symbolem Velikonoc. Je v nich ukryt nový život, který s sebou jaro a probouzející se příroda přináší.

Hlavní symbolickou podstatou je zmíněná obnova, nový život, zrození. To je ještě posíleno symbolikou červené barvy jako barvy života: v křesťanském výkladu života – krve Kristovy, v širším pojetí života jako takového.

Velikonoční hry a nadílka pro děti

Maminky v jižních Čechách pekly pro děti ptáčky z těsta na jidášky, k nim přidaly vajíčko a schovávaly je na zahradě pro děti. Někde dětem schovává vajíčka a nadílku zajíček, což je zvyk původem z Německa. V některých krajích celá rodina vyšla na pole, rodiče schovali dětem nadílku na poli a dětem pak říkali, že jim skřivánek něco přinesl.

S dětmi můžete uplést pomlázku nebo vyzkoušet barvení vajíček přírodně bez chemie.

Užijte si krásné Velikonoce se svými nejbližšími plné sluníčka, pohody a nestárnoucích tradic.