Svatá Barbora, svatý Mikuláš a svatá Lucie

Svatá Barbora – 4. prosince

Až do 19. století byl na venkově zvyk chodit se sv. Barborou. V den svaté Barbory nebo v předvečer tohoto svátku chodívaly svobodné nebo i vdané ženy ustrojené za Barborky. Obcházely od domu k domu, kde se ohlašovaly zabušením metličky na okno. Nosívaly převážně bílé šaty, často mívaly závoj a věneček na hlavě. Pro hodné a poslušné děti, které se modlily, přinášely v košíčcích malé dárky – hrušky, jablka, sušené ovoce, cukrová srdíčka. Naopak zlobivé děti dostaly výplatu metličkou.

Velmi starou tradicí je řezání třešňových větviček 4. prosince. Dříve si do vázy s vodou trhala větvičky svobodná děvčata, která pomýšlela na vdavky. Které do Vánoc vykvete, ta se v příštím roce vdá, tak praví stará pověra. V některých krajích dívky věšely na větvičky pentle se jmény chlapců. A podle větvičky, která vykvetla jako první, se údajně poznalo jméno vyvoleného.

Utrhněte si také pro sebe větvičku, která dětem zkrátí čekání na Vánoce a ozdobí sváteční stůl. Bude nejen krásná, ale i příslibem nového jara. S dětmi můžete pozorovat ten malý zázrak, jak se každým dnem větvička mění, a těšit se na její květ i vůni.

Kdo byla svatá Barbora?

Barbora žila na přelomu 3. a 4. století v Nikodémii, byla dcerou velmi bohatého kupce Dioskura, zapřísáhlého odpůrce křesťanů. Barbora se však zaslíbila Kristu, byla tajně pokřtěna a odmítla se provdat za ženicha, kterého jí otec vybral. Když zjistil, že z jeho dcery je křesťanka a odmítá se podvolit jeho vůli, udal ji soudci a ten ji nechal mučit a zabít. Dnes je sv. Barbora patronkou mnoha profesí, především horníků, kteří například nechávali svítit ve štolách tzv. Barbořino světlo.

Svatý Mikuláš – 6. prosince

Na svatého Mikuláše zima už je celá naše

Na den sv. Mikuláše už ve středověku po ulicích procházely průvody masek, kdysi v různých podobách, nikdy však nesměl chybět Mikuláš. Průvod postupně zastavoval u jednotlivých domů, dovnitř už vešel pouze Mikuláš a rozdával dětem cukroví a sladkosti.

Dnes z tohoto průvodu zůstali jen Mikuláš s čertem a andělem, kteří už děti pokud možno neděsí. Zvažte, zda chcete Mikuláše s jeho družinou pozvat domů, nebo raději půjdete na besídku s mikulášskou nadílkou. Pokud nevyhledáváte masové společenské akce, můžete svým dětem připravit netradiční tajemnou chvilku, na kterou budou rády vzpomínat. Na Mikuláše můžete dát dětem do adventního kalendáře mapu s označením místa, kde je schovaný mikulášský balíček. Podle ní se vydáte hledat dárek od Mikuláše. Může to být klidně dál od domova, třeba v lese, kde balíček můžete ukrýt v krmelci, na větvi nebo v dutině stromu.

Užijte si stopovanou za dárkem. Tuto aktivitu všechny děti milují. V adventním kalendáři na den sv. Mikuláše je ukryto např. sdělení „Jděte k rybníku“. Tam na děti čeká schovaná další indicie, která je dovede k následujícímu místu … a tak dále, až za balíčkem s překvapením. Do indicií můžete napsat i nějaké úkoly, které budou děti po mikulášské cestě plnit. Na tyto cesty si s sebou přibalte baterky. Brzy se stmívá a o to silnější zážitek to pro děti je. Možná, že i v dospělosti si na tyto zvyky děti vzpomenou, a kdo ví, třeba je jednou budou připravovat svým dětem.

Kdo byl svatý Mikuláš?

Mikuláš z Myry se narodil mezi lety 280 – 286. Byl to velice zbožný a už za svého života velmi oblíbený duchovní. Mikuláš vždy myslel na druhé. Pomáhal nemocným, chudým a nespravedlivě odsouzeným. Zastával se cizinců a zajišťoval pro ně spravedlivý přístup. Dbal na spravedlnost soudů. zemřel nejspíš 6. prosince někdy mezi roku 345 – 352, někteří historikové ale tvrdí, že je datum úmrtí smyšlené, aby měla církev podklady k tomu, nahradit tímto dnem původní pohanský svátek zrození Diany, římské bohyně lovu

Svatá Lucie – 13. prosince

Svatá Lucie noci upije, ale dne nepřidá.

Svatá Lucie je od 5. století připomínána jako panna a mučednice. Legenda vypráví, že byla dcerou vážených a bohatých rodičů. Rozhodla se pro křesťanskou víru, zaslíbila se Kristu a svůj život chtěla prožít jako panna v mravní čistotě.

Na 13. prosince chodívaly po vesnicích Lucky. Tato tradice je na rozdíl od postavy světice poměrně dosti strašidelná. Každopádně až do 1. sv. války byl tento zvyk v našich zemích hodně rozšířen. Po skončení války se však zvyky obnovily jen na málo místech u nás. Kraj od kraje se obyčeje tohoto dne lišily. Někde chodila Lucka sama. Tichá a tajemná mlčenlivá postava, oděná do bílých šatů s bílou maskou přes obličej, budila hrůzu a strach. Někde Lucka vedla celý průvod masek, které s ní chodily od domu k domu.

Svatá Lucie bděla nad chodem domácnosti, a tak chodívala do stavení s peříčkem nebo smetáčkem a v koutech místností a v rozích přísně kontrolovala, zda už panímáma začala s předvánočním úklidem.

Lucie i svým jménem (světlá, zahřívá) připomíná, že brzy začne přibývat světla.

Užívejte advent plnými doušky ve znamení tradic, díky kterým se předvánoční čas stane kouzelným a nezapomenutelným.