Svátky jara

Velikonoce jsou podobně jako Vánoce svátek, který vybízí k rodinným setkáním a milým zážitkům.

Jinak vnímá Velikonoce mužská část, která většinou plete pomlázku a těší se na pondělní koledu, jinak ženská část, která chystá kraslice a peče sváteční dobroty.

U nás doma tradice ctíme a moc rádi si je v průběhu celého roku připomínáme.

Velikonoce jsou nejdůležitější a nejstarší křesťanský svátek, který oslavuje zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Původně poukazovaly na to, že život je silnější než smrt. Dnešní doba Velikonoce bere především jako oslavu probouzejícího se jara.

Nejkrásnější chvíle jsou ty strávené s rodinou nebo přáteli a tak si pojďme užít Velikonoce tentokrát společně.

Květnou nedělí začíná pašijový týden, kterému se lidově říká také barevný.

Ke Květné neděli se váže spousta pěkných tradic, pověr a obyčejů, nejznámější je svěcení kočiček v kostele, aby nás celý rok ochraňovaly před nemocemi a zlými silami.

Od Květně neděle bychom neměli péct žádné dobroty z mouky, protože bychom zapekli květy a pak by nebyla žádná úroda.

Co naopak musíme udělat? Obléknout si nové šaty, abychom rozkvetli jako příroda na jaře – čím pestřejší a barevnější oblečení, tím lépe!

Někde bylo zvykem vymést dům zelenými vrbovými větvičkami, které z domu vyhnaly všechny neřesti a nemravnosti, tak to taky můžeme zkusit.

Modré pondělí (někde se mu říká Žluté) bývalo pro křesťany volným dnem, kdy se nemělo pracovat, ale uklízet. Doma ale hospodyně a hospodáři dávali do pořádku celé stavení, uklízeli, přebírali potřebné a nepotřebné věci, opravovali je nebo vyhazovali.

Šedivé úterý je další den vyhrazený důkladnému úklidu domácnosti. V úterý by se měly vymést ze všech koutů pavučiny, abychom tak symbolicky vyhnali veškeré zlo nejen z domu či bytu, ale i ze svého života.

Škaredá středa připomíná Jidášovu zradu, tedy škaredý skutek. Říká se jí také Sazometná či Smetná nebo Černá, protože právě ve středu před Velikonocemi se po zimě vymetaly saze z komína. Doma bychom si měli dokončit jarní úklid, abychom měli domácnost jako klícku.

A hlavně bychom měli mít po celý den na rtech úsměv a dobrou náladu (i když to někdy není snadné splnit) a v žádném případě bychom se neměli mračit. Podle jedné z lidových pověr by nám totiž zakaboněná tvář zůstala celý rok, minimálně bychom se škaredili každou středu v roce. A to nikdo z nás určitě nechce.

Večer upečeme kynuté jidášky jako připomínku na Jidáše, který zradil Krista.

Na Zelený čtvrtek odlétají zvony do Říma. Podle tradice, když zazní naposledy kostelní zvony, měli bychom zacinkat v kapse penězi, protože pak se nás budou držet celý rok.

Až do sobotního večera, kdy se zvony vracejí, nahrazují je řehtačky a klapačky. To je zejména zábava pro děti. V poledne a večer děti dříve procházely vesnici s těmito hluk vydávajícími nástroji a zpívaly.

Zelený čtvrtek je dnem odpouštění, klidu a míru. V tento den bychom se neměli s nikým hádat a také si od nikoho nic půjčovat (zejména peníze). Za odměnu se nám budou vyhýbat spory a sváry a i peníze si k nám najdou cestu, pokud se o to alespoň trochu přičiníme.

Neměli bychom ráno zapomenout na jidášky, protože podle pověry, kdo na Zelený čtvrtek sní jidáše potřeného medem, bude celý rok zdravý, v pohodě a fit. Jíst bychom měli v tento den čerstvé zelené pokrmy, jako jsou špenát, kopřivy, hrášek atd.

Kdo má zahradu nebo truhlík na balkoně, může si zasít hrách, ředkvičky a další zeleninu, protože vše, co se v tento den vyseje, dobře prospívá. A když před východem slunce zatřeseme ovocnými stromy, budeme mít bohatou úrodu.

Na Velký pátek si křesťané připomínají ukřižování Ježíše Krista. Tento den má v sobě mnoho tajuplného a magického.

Neměli bychom se dotknout masa, prát prádlo a jakkoli hýbat s půdou, tedy zřeknout se jakéhokoli zahradničení.

A co naopak dělat máme: brzy ráno, ještě před rozbřeskem, vyběhneme k nejbližšímu potoku nebo řece (musí to být voda tekoucí) a omýt se, protože jen tak máme šanci, že zůstaneme celý rok zdraví. Voda z pramenů se prý ráno mění ve víno.

Na Velký pátek se také na několik hodin otvírají poklady ve skalách a sklepeních. Pokud bychom se ale nechali zlatem a drahým kamením natolik okouzlit, že zapomeneme na čas, tak se skála zavře a my tam zůstaneme zavřeni.

Pro děti můžeme připravit velkopáteční bojovku v přírodě s hledáním velikonočního pokladu. Stačí ukrýt v lese truhličku třeba se sladkostmi nebo hračkami, vymyslet si pár úkolů, které je k ní dovedou – a o zábavu je postaráno.

Jedna z jiných pověr tvrdí, že na Velký pátek najdeme něco nám vzácného, co jsme v minulém roce ztratili nebo založili.

Bílá sobota je posledním dnem dlouhotrvajícího půstu a střídmosti. Bílá je barva roucha, ve kterém lidé pohřbívali. Na Bílou sobotu se kdysi bílilo a uklízelo, aby chalupa byla čistá. Připravovaly se sváteční pokrmy, pekly mazance a beránci, pletly se pomlázky a zdobily kraslice, což se dělá dodnes.

Děvčata, která trápí pihy a nečistá pleť, by si měla omýt obličej svěží ranní rosou, prý to pomáhá. A potom honem ještě před východem slunce vymést novým koštětem všechny místnosti, aby se v nich nedržel hmyz, myši a další havěť.

V noci ze soboty na neděli vstal Ježíš z mrtvých, přichází Boží hod velikonoční, nastává čas radosti, pohody a hodování. Na Boží hod se v kostele světily tradiční velikonoční pokrmy (mazance, vajíčka, chléb, beránci, víno). Ten, kdo v neděli ochutnal posvěceného velikonočního beránka, najde prý podle pověry ztracenou cestu. Neděle je ve znamení hostin v kruhu rodiny a přátel, chodí se po návštěvách, hoduje se a veselí.

Když dospělí hodovali, děti si hrávaly na honěnou, na schovávanou, s káčou, na slepou bábu, cvrnkaly kuličky nebo třeba hrály čamrdy. Čamrdy se říkalo knoflíkům, které děti pro tento účel shromažďovaly. Jak se hrají čamrdy?

Dva hráči si rozdělí stejný počet knoflíků. Jeden hráč se otočí zády a druhý rozloží rubem a lícem knoflíky a přikryje čamrdy svými dlaněmi. První pak před soupeřovu dlaň klade své čamrdy rubem a lícem tak, jak si myslí, že jsou ukryté pod dlaní. Pokud se po odkrytí shodují, je vítězem ten hráč, který hádal, pokud se liší, vyhrává ten, kdo čamrdy skrýval.

Velikonoční nebo také Červené pondělí je dnem koledování. Velikonoce končí starým pohanským zvykem šlehání pomlázkou, který přežil do současnosti. Žena nebo dívka má být jemně pošlehána čerstvými, neloupanými, ještě neolistěnými proutky vrby. Vdaným ženám má zajistit plodnost a energii, svobodným děvčatům svěžest, krásu a zdraví. Ženy a dívky se za omlazující pošlehání pomlázkou odměňují kraslicemi. Součástí koledování může být polévání vodou, někde mládenci polévají ženy, jinde ženy muže.

V hraničních oblastech s Rakouskem a Německem bývalo zvykem upéct pro děti z kynutého těsta zajíčky nebo ptáčky, vložit do nich vajíčka a ukrýt je v domě nebo na zahradě. Tato tradice vychází z pověsti o bohyni Ostaře, která měla na starost příchod jara. Jednou nedopatřením probudila jaro o něco později a na zemi pak našla skoro zmrzlého ptáčka. Sice ho uzdravila, ale protože měl křídla poničená od mrazu a nedokázal rychle létat, proměnila ho ve hbitého zajíce a jako vzpomínku na někdejší dobu mu ponechala schopnost snášet vajíčka. V některých krajích přinášel dětem velikonoční nadílku skřivánek.

Odpoledne Velikonočního pondělí patřilo vždy dětem. Za vsí bývalo živo, neboť se tam hrály různé hry o vykoledovaná vajíčka. Chlapci například ťukali vejcem o vejce, a komu dříve prasklo, ten prohrál a musel dát všechna vykoledovaná vajíčka vítězi. Jinde se koulelo vajíčky po nakloněné ploše a vyhrával ten, komu se vajíčko dokoulelo nejdál. Pondělní večer pak patřil již odrostlejší mládeži, která se bavila v hospodě při muzice.