Srpen a dožínky

Rána jsou chladnější, léto i příroda je na vrcholu. Od mladistvého bujení a kvetení se příroda přesunula do jiné krásy – je to období zralosti, ale ještě plné sil, dokončuje se, co má – všechno dozrává a sílí. Vlastně je překvapivé, jak málo času stačí, aby vyrostly nové klasy pro mouku, jak rychle se vše obnovilo, zasadilo, vyrostlo a dozrálo.

Stačí pár měsíců a sklízíme plody a už se musíme zpracovávat na zimu – zavařovat, sušit, kvasit… Je to náročné období dokončování, vyžadující naši plnou přítomnost, spoustu práce, která může být již po počátečním nadšení a radosti z růstu trochu vyčerpávající. Po pravdě – sami všechno nezvládneme a potřebujeme vzájemnou a pozitivní spolupráci. I proto je potřeba společnou práci a úsilí na čemkoli pořádně oslavit. Najít i čas na radost a užívání si.

Snad je dost vláhy i sluníčka – pozitivní energie, aby všechny vaše plody stihly dobře dozrát a dospět. Můžou (snadno a rychle) přijít krize a bouřky – naše plody a dosavadní úsilí musíme podpořit a ochránit, možná i překonávat různé nástrahy a zkoušky, které se objevují třeba i náhle a nečekaně.

Užíváme si posledních teplých nocí a padajících hvězd. Každý rok v první polovině srpna létají Perseidy a při nich můžeme myslet na svá přání. Protože se stmívá již o něco dříve, stihneme to i s menšími dětmi, než usnou, a ten zázrak s námi uvidí. Je moc krásné slyšet (a vědět). co si naše děti přejí.

Vrcholí sklizeň všech osázených polí, ty plní válce ze slámy. Ve vzduchu je cítit nová vůně: zemitá, připomínající podzim. Na sklizených polích se houfují ptáci. Dny se krátí, možná i proto prázdniny plynou čím dál rychleji a občas nás s trochou smutku (a třeba i úlevy) napadne, že se nezadržitelně blíží i houfování našich dětí ve školách. Však se také poslední tohoto měsíce musíme vrátit do zajetých kolejí běžného režimu – chystat sebe i děti na školu či školku, dokupovat nové oblečení a boty, protože děti přes léto zase tolik vyrostly.

Dožínky a oslava sklizně

Dožínkám se říkala různě: obžínky, dovazná, dožatá… Pro naše předky, kteří byli závislí na tom, co si vypěstovali a sklidili, byly dožínky jako slavnostní ukončení žní (žatvy) jedny z nejdůležitějších oslav celého roku. Lidé děkovali za úrodu. Byli vděční, že dostali všechnu úrodu z polí úspěšně pod střechu stodol, a věděli, že tak mají zásoby na zimu. Oslava završila obrovskou dřinu, kdy celé dny trávili společně na polích.

Lidé dožínky slavili od nepaměti – prapůvodní oslavy sklizně se datují už od dob pohanských a jednotlivé rituály se kraj od kraje lišily. Ženci obvykle nechávali obvykle poslední malý kus pole nepožatý a slavnostně ho – někdy za doprovodu hudby – sklidili právě v den dožínek. první a poslední snop obilí býval (návazně na staré obyčeje) věnován bohům úrody. V některých krajích se oblékala takzvaná bába (nazývaná také nevěsta či žebrák) – právě tento poslední snop obilí z úrody „Bábu“ děvčata oblékla do starých šatů a ozdobila pentlemi, květinami a jeřabinami a posadila ji na žebřiňák, který odvážel z pole poslední úrodu. Vůz byl také vyzdoben květinami a věnečky z klásků.

Děvčata obvykle pletla ohromné věnce z obilných klásků. Do nich vázala všechny druhy obilí, které na polích hospodář pěstoval. Do věnce se vplétalo také luční kvítí, jeřabiny, myrta, ovoce nebo malé koláče. Dožínkový věnec potom při zahájení oslav předala nejkrásnější a nejvýřečnější děvečka hospodáři. Obilný dožínkový věnec (býval to ten nejkrásnější, z nejlepších klásků) se uchovával v síni do Štědrého dne, kdy býval součástí svátečního stolu a požehnaných pokrmů, pak se roztrhal, sláma dala dobytku a zrní z klasů se uchovalo do jara, kdy se přidalo pro požehnání úrody do osiva. Lidé si semínek vážili a věřili, že jim tato nejlepší zrna přinesou opět dobrou úrodu. Po předání dožínkového věnce následovala dožínková hostina, pořádaná hospodářem, a veselá tancovačka s muzikou.

Keltové slavili dožínky pod názvem Lughnasad. Oslavy začínaly kolem 1. srpna, tedy zhruba v polovině mezi letním slunovratem a podzimní rovnodenností. Jejich hlavní součástí byly děkovné rituály: poděkování za úrodu. K tomu se přidávala také prosba a snaha zajistit si další sklizeň, zdraví a spokojenost. Lidé z prvního obilí semleli mouku a upekli chléb, který pak druid, keltský duchovní, obřadně požehnal, a každý dostal kousek. Oslavy trvaly několik dní, patřily k nim také velké trhy a zábava – byla to zkrátka i příležitost ke společnému setkání. Keltské dožínky dnes můžeme zažít ve skanzenu Nasavrky (začínají někdy již v červenci).

Rituál sběru a uchování semínek

Každý správný hospodář si uchoval posvátný dožínkový věnec, uchovejte si i vy semínka pro příští rok. Věnec byl symbolem plodnosti a díky němu lze pochopit řetězec vegetace. Posbírejte si semínka, která máte ve svém okolí, na zahrádce, balkoně, ale třeba i v blízké přírodě. Pečlivě je uchovejte – na látkový nebo papírový pytlíček napište anebo nakreslete, o jaká semínka se jedná. A dovnitř dejte papírek, kde napíšete co nejvíce informací – kdy a kde jste semínka našli, kdo je sebral, kdo původní rostlinu zasadil… Příští jaro si tato semínka společně zasaďte.